Populární slovenská kapela NO NAME koncertuje v Pardubickém kraji poměrně často. Do regionu se znovu vrátí na Den Pardubického kraje, který se uskuteční v sobotu 5. září 2026.
Co oblíbená skupina chystá? Jaký má vztah k Pardubickému kraji? Co pro ni znamená rodina? Nejen o tom jsme hovořili s jejím frontmanem IGOREM TIMKEM.
Majáles, hokej a perník
Co se vám vybaví, když se řekne Pardubický kraj?
Pardubický majáles, hokej a perník, samozřejmě. (úsměv)
Máte nějaké vzpomínky spojené s Pardubickým krajem?
V našich začátcích jsme koncertovali snad v každém malém městečku. Okolí Pardubic nebylo výjimkou. Některé příhody dnes už raději publikovat nebudu, ale dodnes tam máme skvělé přátele. Třeba Františka Mifka, který byl na rozhovory s námi připravený tak, jako nikdo před ním ani po něm.
Je nějaký koncert, setkání s fanoušky nebo moment, který vám utkvěl v paměti a je spojený s Pardubickým krajem?
Ano, právě ten hokejový moment – když Pardubice vyhrály extraligu. Koncertovali jsme tehdy na stadionu, dokonce i s Karlem Gottem. Tisíce šál, rozzářené oči a zpívalo se úplně všude po celé aréně. To byla obrovská energie.
Vždy je šance získat nové fanoušky
Poměrně často vystupujete na krajských či městských slavnostech, kde se potkávají různé generace. V čem je podle vás kouzlo těchto akcí?
Každý koncert – ať je to firemní večírek, ples, festival nebo městská slavnost – je příležitostí ukázat divákům, že jste „ti nejlepší“. (úsměv) Vždycky hrajete i pro někoho, kdo vás ještě nikdy naživo neviděl. A s každým koncertem přichází šance získat nové fanoušky. To si připomínáme před každým vystoupením.
Na co se od vás mohou těšit návštěvníci Dne Pardubického kraje?
Na to nejlepší, co „doma“ máme. (úsměv)
Vnímáte rozdíl mezi klubovým koncertem a koncertem, kde pod pódiem stojí děti, rodiče i prarodiče?
Samozřejmě. Podle složení publika se jemně mění i komunikace s ním. Je na každém frontmanovi, aby vycítil správnou atmosféru a přizpůsobil tomu své vystupování. Je přece rozdíl hrát v jedenáct večer na festivalu nebo odpoledne na městských slavnostech.
Pokrevní vztahy nejde oddělit
Část vaší kapely tvoří rodina. Je pro vás společné hraní spíš výhoda, nebo výzva?
Mezi námi, bratry Timkovými, jsou rodinné vazby samozřejmě stále přítomné. Pokrevní vztahy nejde oddělit. Ale za ty roky jsme se profesionalizovali. Jako bratři v tom máme jasno a prioritou je fungování kapely. Je rozdíl, když se potkáme na rodinné oslavě a skáčeme s dětmi do bazénu, a když řešíme, s jakou zvukařskou firmou pojedeme na turné.
Když spolu trávíte tolik času – na cestách, ve studiu i doma – jak si udržujete rovnováhu mezi prací a osobním životem?
Je to kombinace diplomacie, strategie a tolerance. Jak už jsem říkal, máme mezi sebou profesionální vztahy a víme, kdy mluví bratr a kdy kolega z kapely.
Doma mají pevný přístav
Jak se dá skloubit život muzikantů s rodinným životem?
To si musí každý zodpovědět sám. My to máme nastavené tak, že kvůli působení ve veřejném životě nechceme přijít o ten normální. Své soukromí si velmi chráníme a víme, že právě doma máme pevný přístav, odkud můžeme každý víkend vyrazit za fanoušky a za prací.
Existuje nějaké nepsané pravidlo, které vám pomáhá, aby kapela i rodina fungovaly v harmonii?
Připouštíme, že se můžeme mýlit. To je důležité. A rodinu bereme jako to nejcennější, bez čeho bychom byli mnohem méně šťastní.
Je podle vás rodina v dnešním světě důležitá?
O základních věcech se mezi normálními lidmi asi nemusíme dlouze bavit. Rodina je základní článek společnosti. Doba je možná pohnutá, ale za to my v No Name opravdu nemůžeme.
Rodiče nesmí na Vánoce zůstat sami
Změnilo se vaše vnímání rodiny v průběhu let?
Určitě. Když byly naše děti malé a odkázané na nás, bylo to jiné. Dnes je náš vztah spíš přátelský. Je to prostor pro střet názorů, diskuze o světě, politice i směřování společnosti. Naposledy jsme takhle debatovali dnes ráno. Občas při konfrontaci ukápne i slza, ale schopnost říct svůj názor je důležitá. U nás má každý prostor být vyslechnut.
Máte v rodině nějakou tradici, která vás stmeluje?
S bratry jsme se dohodli, že naši rodiče nikdy nesmějí zůstat na Vánoce sami. Takže se u nich vždy někdo z nás zastaví nebo tam povečeří. Někdy se tam sejdeme všichni. Chudáci sousedé! (úsměv)
Letos slaví kapela 30 let na hudební scéně. Co vás za tu dobu nejvíc překvapilo?
Synonymem života je změna – a my změnu milujeme. Nic není stabilní. V naší branži platí, že pokud zaujmete a máte co nabídnout, jdete dál. Pokud jen přešlapujete na místě, skončili jste.
Našich třicet let na scéně oslavíme 12. prosince 2026 v pražské O2 areně. Těším se, až si přijdete ověřit, jestli to, co vám tady vyprávím, skutečně platí. Zvu vás!