Jakým způsobem je zahájeno řízení o svéprávnosti?

• Místní příslušnost - pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má opatrovanec bydliště (bydliště dle § 80 OZ, nikoliv trvalé bydliště).

Řízení může být zahájeno:

• 1) na návrh (i do protokolu)
• 2) na základě podnětu = zahájení z moci úřední (ex offo)

Za podání návrhu a podnětu se neplatí soudní poplatek - § 11 odst. 1 písm. f), zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSOP).   

Návrh i podnět může podat kdokoliv.

Návrh – kdo může podat návrh a kdo je účastníkem řízení?

• Účastníky řízení jsou – navrhovatel (tedy Vy, pokud jste podali návrh), posuzovaný (osoba, o jejíž svéprávnosti má být rozhodováno), manžel posuzovaného, osoby určené v předběžném prohlášení, další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno.
• Na dobu řízení se jmenuje opatrovník (nemá-li posuzovaný zástupce, kterého si sám zvolil), tento tzv. procesní opatrovník nesmí být zároveň navrhovatelem.
• Návrhem není soud vázán, jedná se o tzv. nesporné řízení.
• Návrh může podat – v podstatě kdokoliv (zpravidla to bývá rodina), osoba omezena ve svéprávnosti (u návrhu na zrušení nebo změnu rozhodnutí), ústav zdravotnické péče, orgán.

 Co je důležité v návrhu uvést?

• Z návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a že užití mírnějších a méně omezujících opatření není možné.
• Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná, není-li v této lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení.
• Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti, může podat i ten, komu byla omezena svéprávnost. Jestliže však soud jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat zlepšení jeho stavu, může soud rozhodnout, že mu toto právo po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nepřísluší.

 Jaké jsou náležitosti návrhu?

• Kterému soudu je určen a kdo jej činí (označení osoby, která návrh podává)
• Označení  posuzovaného (osoby, o jejíž svéprávnosti má být rozhodováno).
• Které věci se týká (o co v návrhu jde).
• Vylíčení rozhodných skutečností (z jakého důvodu je návrh podáván).
• Co sleduje (co chci, jak má soud rozhodnout).
• Návrh musí být podepsán a datován.

 V čem se liší podnět od návrhu?

• Účastníci řízení – všichni jako u návrhu, kromě osoby podávající podnět a navrhovatele (ten v tomto případě není).
• Samotný podnět není návrhem, na základě podnětu soud může, ale nemusí, zahájit řízení.
• Soud může zahájit řízení rovněž např. na základě  informací od jiného soudce rozhodujícího jinou věc, podnětu státního zastupitelství, které zastavilo trestní stíhání z důvodu nepříčetnosti pachatele, dopisu rozzlobeného souseda apod.

Jinými slovy – pokud podáte návrh, jste automaticky účastníkem řízení jako navrhovatel, pokud podáte podnět, účastníkem řízení automaticky nejste, ale pokud by soud zvažoval, že se stanete  opatrovníkem, měl by Vás jako účastníka do řízení přibrat. Pokud budete v průběhu řízení dotazováni – například přípisem soudu, co je Vám známo ze svojí činnosti o posuzovaném, podrobně popište situaci a buďte aktivní při hledání vhodného opatrovníka, navrhujte soudu vhodná řešení apod. Zvažujte, co je pro posuzovaného nejvhodnějším řešením, co je jeho přáním apod. 

Které otázky mi mohou pomoci při sepisu návrhu/podnětu?

Zdravotní stav – Jak dlouho daný stav trvá?  O jak vážný stav jde? Může se stav časem nebo zdravotní péčí zlepšit?

Schopnost pečovat o vlastní osobu – stravování (příprava, tekutiny, přijímání stavy), hygiena (mytí těla, koupání, péče o ústa, vlasy, holení, použití toalety), vstávání z lůžka, změna polohy, stání, sezení, schůze po rovině, po schodech, přenášení a vyhledávání předmětů, výběr oblečení, oblékání, obouvání, orientace v čase, prostředí, osoby,  dodržování léčebného režimu (ošetření, převazy), domácnost (nákupy, vaření, mytí nádobí, úklid, péče o prádlo).

Výdělečná činnost – zapojení posuzovaného do pracovní činnosti (studia), rozpoznávání bankovek a mincí, znalost hodnoty peněz a věcí.  

Rozpoznávací schopnosti – V jakých oblastech a do jaké míry byla narušena schopnost posuzovaného myslet a rozhodovat se? (čtení, psaní, počítání).

Každodenní fungování – Zná hodnotu peněz? Umí správně posoudit finanční otázky? Umí posoudit potřebu zdravotních služeb? Je schopen se postarat o byt (dům a sám nezávisle fungovat? Jaké další konkrétní situace musí řešit (prodej domu, stěhování do domova pro seniory), je schopen tuto situaci pochopit?

Rodinné vztahy – vztahový rámec rodiny, zejména s osobami žijícími ve společné domácnosti (děti, vnoučata…), způsob komunikace – slovní, písemná, pochopení významu přijímaných a sdělovaných informací. 

Hodnoty – Přeje si mít posuzovaný opatrovníka? Pokud ano, kdo by jím měl být? Kde chce posuzovaný žít? Co, kdo je pro něj důležité? Chce se o svých záležitostech rozhodovat sám nebo za pomoci druhých? Koho?

Rizika a míra dohledu – Existuje zde bezprostřední riziko újmy? Jakou míru dozoru vyžaduje?

Další důležité skutečnosti – Je posuzovaný schopen účastnit se jednání? Má děti? Je ženatý/vdaná?

Nepostačovalo by mírnější méně omezující opatření?

Například:

-          nápomoc/podpora

-          zastoupení členem domácnosti

-          opatrovnictví bez omezení svéprávnosti

-          opatrovnictví pro správu jmění

Toto jsou pochopitelně otázky spíše pro znalce, ale v návrhu jsou všechny tyto skutečnosti podstatné – jedná se o Váš pohled, něco Vás k podání tohoto návrhu vedlo a je důležité to soudu sdělit. Soud potřebuje mít co nejvíce informací, aby mohl ve věci správně rozhodnout. Znalecký posudek bývá zpravidla klíčovým důkazem, ale je třeba mít na paměti, že je to pouze jeden z důkazů, které soud vyhodnocuje.

Co se děje dál? Jak probíhá řízení?

• Soud zpravidla jmenuje posuzovanému tzv. procesního (kolizního) opatrovníka.
• Probíhá dokazování – znalecké šetření, prošetření poměrů, osobní zhlédnutí posuzovaného, nařízení tzv. jiného soudního roku, nařízení jednání u soudu.
• Zpravidla dochází ke spojení řízení o svéprávnosti a řízení o opatrovnictví, případně dojde k přibrání účastníka (§ 7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních: „Jestliže někdo z těch, o jejich právech nebo povinnostech  má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka.  Proti takovémuto usnesení není odvolání přípustné“.  Pokud je posuzovaný rodičem, dojde navíc ke spojení řízení o svéprávnosti a rodičovské odpovědnosti (§ 468a ZŘS).

Co dělat v situaci, kdy probíhá řízení o omezení svéprávnosti a u posuzovaného je třeba zabránit závažné újmě u této osoby?

Je zde možnost postupu dle § 58 OZ: „Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě“.

Pokud tedy již při podání návrhu víte, že je třeba řešit nějakou závažnou konkrétní situaci, upozorněte na tuto skutečnost soud právě s odkazem na § 58 OZ přímo v návrhu a pokud soud shledá důvody,  jmenuje opatrovníka pro určité jednotlivé právní jednání. Pokud  vyvstanou nové skutečnosti až po podání návrhu na omezení svéprávnosti, informujte soud v průběhu řízení (jakoukoliv formou – ústně do protokolu při jednání, písemným návrhem).   

Co je třeba si uvědomit:

• Opatrovnictví nesmí proběhnout k ochraně druhých osob, ale k ochraně postižené osoby a jejich práv.
• Pokud se někdo chová nevhodně či protiprávně (například ubližuje druhým, ruší noční klid, zanáší byt odpadky, šíří nakažlivé nemoci, zamezuje vstup), pak omezení svéprávnosti situaci nevyřeší. V těchto případech mají zasahovat složky záchranného sboru (hasiči, policie, lékaři). Opatrovník zde není proto, aby suploval například roli lékaře, nebo policie a pomáhal a chránil okolí.
• Omezení svéprávnosti slouží k tomu, aby osobě byl jmenován opatrovník v určitém rozsahu, který pak bude opatrovanci pomáhat vyřizovat jeho záležitosti.
• Opatrovník je v podstatně „hlavou“ opatrovance. Není to o tom, aby opatrovník něco opatrovanci zakazovat, přikazoval, usměrňoval (jako dítě), ale spíše dohlíží na to, aby opatrovanci nevznikla újma pro jeho neschopnost jednat. Příklad: Opatrovanec není schopen platit účty, hrozí mu výpovědi z nájmu, nemá vyřízené sociální dávky, je nemocný apod. Role opatrovníka:  sjedná lékařskou péči,  objedná opatrovance na prohlídky, zaplatí léky, zajistí sociální službu, která pomůže opatrovanci s jeho domácností, vyjedná posečkání s úhradou nájmu, vyřídí sociální dávky apod.  

• Pokud je opatrovnictví vykonáváno správně, podobá se rodičovství u postiženého nebo týraného dítěte,  kdy rodič chrání bezbranné dítě a vymáhá potrestání těch, kteří mu ubližují, kteří ho poškozují apod.