Co je svéprávnost?

• Svéprávnost je způsobilost právně jednat – nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem.
• Podle § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ) platí, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností a že to každý může od ní důvodně očekávat. Není-li osoba plně svéprávná, je její právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné.   
• Plné svéprávnosti nabývá člověk zletilostí, tedy dovršením 18 let věku.
• Nezletilý tedy není plně svéprávný, je způsobilý jen k takovým právním jednáním, která jsou svou povahou objektivně přiměřená rozumové vyspělosti jeho vrstevníků.

 Lze nabýt svéprávnosti před dosažením zletilosti?

• Před nabytím zletilosti se plná svéprávnost získává jejím přiznáním nebo uzavřením manželství.
• Svéprávnost může podle § 37 OZ přiznat jen soud, a to pouze na návrh, dosáhl-li nezletilý věku 16 let, se souhlasem jeho zákonného zástupce (nebo nezletilého, podá-li návrh zákonný zástupce), a pokud prokáže jeho schopnost samostatně se živit a obstarávat si své záležitosti, případně je-li z vážných důvodů v jeho zájmu.
• Druhou možností získání plné svéprávnosti je uzavření manželství, dosáhl-li nezletilý také věku 16 let.  V takovém případě se takto nabytá svéprávnost neztrácí ani případným zánikem manželství, ani jeho prohlášením za neplatné.

 Co je důležité o svéprávnosti vědět?

• Jednou získané svéprávnosti se nelze ve smyslu § 16 OZ nikdy vzdát.
• Nelze ji ani člověka zcela zbavit (tak jak tomu bylo před účinností nového  OZ, kdy se používal termín způsobilost k právním úkonům a bylo možné člověka této způsobilosti zcela zbavit).
• Ve svéprávnosti lze člověka pouze omezit (§ 55 - 65 OZ).

 Za jakých podmínek lze osobu omezit ve svéprávnosti? 

• Jen v zájmu člověka, jehož se týká a po jeho zhlédnutí.
• Jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačují-li vzhledem k jeho zájmům  mírnější a méně omezující opatření - vazba na § 39 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů  (dále jen  ZŘS).
• Jen v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat.
• Na dobu určitou, nejdéle na dobu 3 let. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na 5 let.
• Uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají.
• Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení omezení svéprávnosti, trvají právní účinky původního rozhodnutí, až do doby nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.
• I rozhodnutí o omezení svéprávnosti nicméně člověka nezbavuje práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.