Metodické doporučení se týká aplikace § 12 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a § 175 zákona č. 280/2009, daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, při vymáhání nedoplatků na místních poplatcích.

Závěry pro správce místních poplatků k § 12 zákona o místních poplatcích:

Posouzení konkrétních situace ohledně pravděpodobnosti skutečné úhrady nedoplatku na místním poplatku přísluší správci místního poplatku s tím, že podle výsledku šetření konkrétního případu rozhodne, zda vyměří nezletilci či jednomu z jeho zákonným zástupcům. Vzhledem k tomu, že posoudit jednoznačně finanční situaci konkrétního poplatníka nezletilce není vždy jednoduché, doporučujeme, aby obecní úřady v rámci své diskrece podle § 12 zákona o místních poplatcích v případě pochybností (především s ohledem na nízký věk nezletilce) upřednostnily při vyměřování místního poplatku zákonného zástupce dítěte.

V případě, že je místní poplatek vyměřen, ať už nezletilému nebo jeho zákonnému zástupci, nelze již poplatek následně vyměřit druhému z nich.

Závěr pro správce místních poplatků k § 175 daňového řádu:

Správce místního poplatku má vždy zvolit takový způsob vymáhání, při kterém náklady související s vymáháním nebudou ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Správce místního poplatku bude proto při vymáhání nedoplatku zpravidla postupovat způsobem daňové exekuce, tj. exekuci provádět prostřednictvím úředních osob správce poplatku.

Závěr pro správce místních poplatků k dodržování zásady rychlosti a k ochraně před nečinností:

Správce místního poplatku je povinen dbát na zajištění dodržování zásady rychlosti, tj. postupovat vždy bez zbytečných průtahů.