Pardubický kraj

V posledních dnech hýbe republikou metanolová tragédie, která vzala život dvou desítkám lidí. Jsme rádi, že v Pardubickém kraji se zatím neobjevil jediný případ. Vláda na to zareagovala prohibicí, neboť neměla situaci vůbec kontrolou. Smutné na tom všem je, že doposud daňové úniky za nelegálně prodávaný alkohol nikoho netrápily. Celá vláda se spíše soustavně soustřeďovala na zeštíhlování státu, protože jedině tak prý může být výkonný. A v tom je jádro problému. Šetřivá vláda si vzala na paškál policii.  Díky „promyšlenému“ systému odměňování opustilo její řady více než 15 tisíc lidí. Je evidentní, že celníci sami vše uhlídat nemohli. A proč by taky měli? Podle pravice přece vše vyřeší neviditelná ruka trhu sama.  

Vysokomýtští občané a další dárci, často z různých koutů naší republiky, se složili na sochu zakladateli města Přemyslu Otakaru II. Měla jsem tu čest být přítomna jejímu slavnostnímu odhalení. Stalo se tak v sobotu 8. září 2012 v rámci oslav 750. výročí založení tohoto královského věnného města. Přes často velice emotivní diskuse o tom, na jakém místě má být vlastně tato impozantní socha instalována, se vysokomýtským radním podařilo zvolit místo důstojné a tak trochu symbolické. Český král jako by zval příchozí před Pražskou bránou k návštěvě historického centra a umocňoval jeho význam.

Jedna z mých posledních hejtmanských cest vedla do městečka Jablonné nad Orlicí. V plánu jsem měl navštívit jednu z místních firem, která je v dnešní době svým způsobem raritou, neboť je stále ryze česká. A po návštěvě mohu říci i hezky česky šikovná. Hostitelé mi totiž představili jeden ze svých vynálezů pro zahrádkáře a stavebníky tzv. Motúčko – motorizované kolečko. V prvním momentě jsem si myslel, že se jedná o vtip nebo dobře mířenou narážku na špatnou fyzickou kondici politiků. Ale opak byl pravdou. Motúčko mně učarovalo svou promyšleností a hlavně funkčností.

Ve středu jsem se byl podívat v Polsku na zápas naší fotbalové reprezentace s Řeckem. Fotbalový mač jsem neměl možnost sledovat naživo již dlouho. Chtěl bych se proto s Vámi podělit o své zážitky z utkání.

Pohlédnout do očí lidickým dětem by měl alespoň jednou v životě každý z nás. Bronzové sousoší 82 lidických dětí zavražděných v Chełmnu po jejich násilné deportaci a vypálení Lidic v roce 1942 nacisty takový silný okamžik nabízí. Životní dílo sochařky Marie Uchytilové zároveň připomíná všechny dětské obětí války a znovu vybízí k zavržení genocidy, ať se jí dopouští kdokoli, v jakékoliv době a kdekoliv na světě.

Tak nám to dlouho očekávané fotbalové EURO dnes konečně vypukne. Stejně jako většina fanoušků se tradičně nejvíce těším na náš vstupní zápas s Ruskem. Vítězství nad jejich týmem pro nás má speciální příchuť. Vždy chutná o trochu více. Pro spoustu partnerek fotbalových nadšenců je evropský šampionát zase obdobím, kdy musí zvýšit míru své tolerance. Seriály Ulice nebo Cesty domů totiž přibližně na měsíc nahradí fotbalové přenosy a dobře vychlazené pivo. Jedno je však jisté, bez ohledu na pohlaví či výši příjmů můžeme být všichni hrdí. Naše reprezentace nechybí na fotbalovém svátku nejlepších evropských týmů popáté v řadě. Je to nezpochybnitelný úspěch a ukázka české šikovnosti.

Vládní koalice hledá další úspory, slibovaná ekonomická prorůstová opatření se nekonají. Nečas a spol. po zvyšování DPH vesele zatloukají další hřebíček, tentokrát do rakve českých zemědělců. Rozhodli se pro zrušení tzv. zelené nafty. Zemědělci tak budou platit o 11 korun za litr nafty více než doposud. Ročně díky tomuto úspornému opatření přijdou téměř o dvě miliardy korun. Dá se očekávat další zdražení potravin. Česká republika se tak může těšit na donkichotské prvenství. Budeme jediní v Evropě, kdo se takto zachová k farmářům. Vsadil bych si, že okolní státy budou naši vládu chválit a plácat po ramenou za odvážná úsporná opatření. Zelenou naftu si však ponechají a šťastně si promnou ruce. Potraviny produkované jejich zemědělci budou totiž zákonitě levnější než ty české a potravinové řetězce působící na našem území jim za jejich ceny „utrhnou“ ruce.

Největší protivládní demonstraci od roku 1989 zažila Praha. Stotisícový dav však vládu Petra Nečase neobměkčil. Je totiž bytostně přesvědčena, že ona je tou zodpovědnou. Co na tom, že se téměř každý desátý Čech nachází na hranici příjmové chudoby. Demokracie v naší zemi tak dostává novou podobu. Člověče, projevovat se a demonstrovat můžeš, ale pokud nejsi na naší straně, máš smůlu, vláda s tebou o svých krocích diskutovat nehodlá. Možná se nám tu klube nový politický systém, kdy vzdor vůli občanů vládne jedno uskupení, které s lidskou tváří více větrá peněženky ostatních, ale nezakazuje cesty do zahraničí. Škoda jen, že na to téměř nikdo nebude mít peníze.